Bez hodinek ani ránu

Na běhání je mimo jiné krásné to, že k němu člověk téměř nic nepotřebuje. Jen boty. A někteří se obejdou i bez nich. Když jsem se před dvěma lety rozhodla, že zase začnu běhat, první, co jsem si pořídila, byly právě boty. Vyběhla jsem jednou, dvakrát, třikrát a zjistila jsem, že budu "velice nutně"potřebovat ještě něco dalšího.

Na tréninku s Milošem Škorpilem

Běhám už nějaký ten pátek. Běhám, protože mě to baví a abych pravdu řekla, je mi úplně jedno, jak vlastně běhám. Neřeším, jestli běhám po patách nebo našlapuju na špičky, zda se moc předláním nebo zakláním. Nic takového. Prostě nazuju boty a běžím. Nemám tedy vůbec žádnou potřebu, aby někdo analyzoval můj styl běhání, ať už je jakýkoli a už vůbec nepotřebuju, aby mi někdo radil, jak běhat. Říkám si, že ať běhám, jak běhám, už jsem asi moc stará na to, abych na tom něco měnila.