úterý 15. srpna 2017

Po roce opět na Bílé

I když o prázdninách nemáme moc příležitostí k běhání (buď je vedro, nebo není hlídání, nebo oboje), vyrazily jsme o víkendu po delší době na závody a tentokrát opět v naší NoMen run sestavě.
Pro Markétu to na Běhej Lesy Bílá byla premiéra, já jsem si delší 19 km trasu zaběhla už před rokem a Gabča s Janou si tu loni střihly kratší 11 km trasu. O tom, jak se nám to tehdy líbilo, se můžete dočíst tady >>



Letos jsme se všechny rozhodly pro trasu dlouhou, tedy 19 km. Já osobně jsem se nejvíc těšila na to, že na lanovce nepojedu sama (jako loni), ale že pojedem všechny spolu, bude sranda a pořádně si to užijeme.

Organizace závodu byla výborná a tak vyzvednutí startovního balíčku a pozdější uložení věcí do úschovny proběhlo téměř bez čekání a v pohodičce. 
Před startem jsme se šly trošku proběhnout a rozvičit, ale moc jsme nespěchaly, takže když jsme se vrátily, první závodníci už vystartovali.

Zařadily jsme se do koridoru, kde jsme zjistily, že jsme na úplném konci těch, co se chystají na delší trať.  Za náma natáhli pořadatelé pásku, která nás (pouze symbolicky) oddělila od závodníků na 11 km. Mě to nevadilo vůbec, usoudila jsem, že aspoň bude koho předbíhat.




Jízda lanovkou byla oproti loňsku mnohem zábavnější, což jde vidět i na fotkách. Nahoře jsme si ještě preventivně odskočily do lesa (jako ostatně většina závodníků) a šly jsme na to. Jana s Gabčou si závod rozběhly pěkně na pohodu a až po první stoupání se vesele vykecávaly. My s Markétou jsme to pojaly více závodně už od začátku. 


Počasí se ten den vydařilo a tak nebylo ani úmorné vedro, ale nebyla ani zima a běželo se moc pěkně. Stále bylo koho předbíhat a závod pěkně odsýpal. Někde na třetím čtvrtém kilometru mi z rukávu vypadlo sluchátko a já si uvědomila, že jsem si vlastně vzala s sebou iPoda. S hudbou běhám jen vyjímečně, v lese téměř nikdy a při závodě nikdy. Tentokrát jsem ale těsně před startem měla nějaké vnuknutí a rozhodla jsem se, že hudbu beru s sebou.



Běhej lesy je taková docela masovka, takže furt je kolem vás někdo a málokdy běží člověk úplně sám. A přesně z toho důvodu jsem tedy nasadila sluchátka. Všechno to funění a kašlání, které se kolem mě ozývalo mi totiž lezlo na nervy. Jakmile ale začala hrát hudba, jako bych se ocitla v jiném světě, paráda.

Trať už popisovat nebudu, protože jsem o ní psala loni a od té doby se nezměnila. Prvních zhruba 10 kilometrů je super. Lesní cesty, šotolina, zvlněný terén, prostě nádhera. Od občerstvovačky někde za desátým kilometrem to začlo jít z kopce, a to doslova i obrazně. Běží se totiž dlouho předlouho mírným kopcem dolů a potom se napojí na krásně vyasfaltovanou cestu. Krásná by byla, kdyby tu jel člověk na kolečkových lyžích nebo na bruslích, ale do konceptu trailového závodu se jaksi nehodí. 

V této části závodu jsem se začala nudit, vůbec mě to nebavilo a nemít sluchátka s hudbou, tak nevím. Když konečně přišla odbočka na kamenitou cestu a ještě v podobě stoupání, bylo to jako vysvobození.



Na kopci byla občerstvovačka (oproti loňsku byla posunutá a takhle to bylo mnohem lepší) a pak už zbývaly do konce jen asi 3 km. Na tuto poslední část jsem se docela těšila, ale radost mě přešla, když jsme přeběhli hlavní silnici a tam, co byla loni kamenitá cesta, byla teď cesta zpevněná. Ani nedokážu popsat, co to vlastně bylo. Na pohled něco mezi asfaltem a betonem. Rozhodně to bylo něco děsného (v duchu jsem si říkala, že až to uvidí Jana, tak se asi taky zhrozí). Docela mě překvapuje, že taková zhovadilost se může v lese vůbec vyskytovat. 

Tento úsek mě opravdu hodně zklamal. Sil bylo ještě docela dost, tak jsem to napálila, ať už jsem v cíli. Oproti loňsku jsem si čas zlepšila skoro o 8 minut, s čímž jsem maximálně spokojená. Trať je to hodně rychlá a ne moc kopcovitá, takže ne zrovna moje krevní skupina, ale celkově jsem si závod užila.




Pokud tedy hledáte závod, kde se pobavíte (třeba při jízdě lanovkou), rádi běháte v lese, ale nevadí vám ani více asfaltu, dáváte přednost méně kopcovitým tratím a chcete spoustu pěkných fotek, Běhej lesy Bílá můžeme rozhodně doporučit.

Petra

Žádné komentáře:

Okomentovat